Snubní a zásnubní prsten – nosíte je správně?

Žádost o ruku a svatba jsou jedněmi z nejdůležitějších životních událostí a neodmyslitelně k nim patří i prstýnky. Jak to ale bylo se zásnubními a snubními prsteny v minulosti, jaká je jejich symbolika a jak by se vlastně měly správně nosit? A jak je to s těmito prsteny ve světě? Na to vše se podíváme v následujícím článku. 

Prsten a jeho symbolika
Proč má právě prsten  (a nejen ten zásnubní) tak velký význam napříč historií i kulturami celého svět? A proč stejnou váhu nepřikládáme například náušnicímči náramkům? Prsten jakožto uzavřený kruh bez začátku a konce vyjadřuje věčnost, trvalost a neměnnost – takový by měl být i vztah, který prsten stvrzuje.

Svůj význam má i prázdný prostor uprostřed prstenu: podle nejrůznějších tradic symbolizuje vstupní bránu do partnerského vztahu, potažmo manželství. V momentě, kdy si nevěsta snubní prsten během sňatku navleče na prst, prázdný prostor se zaplní a svazek tak dojde naplnění.

(Zá)snubní prsteny od počátku věků

Prsteny měly svůj význam už ve starověku – první zásnubní prsteny vyráběné nejprve jen z trávy, rákosí nebo motouzu najdeme už ve starověkém Egyptě. Už tehdy měly tvar kruhu, čímž symbolizovaly život, věčnost, lásku a nekonečno. Prsten vyjadřoval nerozlučitelnost páru, a to i po smrti během posmrtného života, v nějž starověcí Egypťané věřili. Tento zvyk se velmi rychle ujal, a tak se později prsteny začaly vyrábět z pevnějších a odolnějších materiálů, ale i estetičtějších a v neposlední řadě i záměrně nákladnějších. Už tehdy se prsteny nosily převážně na levém prsteníčku – věřilo se totiž, že právě tímto prstem prochází „žíla lásky“ (vena amoris), která vede krev přímo do srdce. 

Myšlenku (zá)snubních prstenů brzy přijali i starověcí Římané a jejich význam se opět lehce posunul – nabídnutí prstenu ženě symbolizovalo spíše obchodní nabídku než romantické gesto tak, jak jej známe dnes. Ženu, která prsten přijala, takový muž spíše vlastnil a měl na ni nárok, než aby si byli rovnocennými partnery. Ostatně prsten obvykle obdržel otec budoucí manželky. Ve starověkém Římě se také poprvé začalo používat pro výrobu prstenů železo, které mělo symbolizovat sílu, pevnost a trvalost manželství. Z této doby také pocházejí první počátky gravírování, tedy vyrývání nápisů, vzkazů či číslic do prstenů. I Římané dávali pro umístění prstenu přednost prsteníčku levé ruky. 

Ze starověkého Říma se myšlenka snubních prstenů přenesla i mezi židovské obyvatelstvo. U židovských párů bychom ovšem tehdy našli prsteny spíše na prostředníčku či palci – prsteny totiž obvykle symbolizovaly střechu židovského chrámu. Byly proto často tak velké a neforemné, že by se na prsteníčku nosily jen stěží.
Tradici snubních prstenů brzy přijali i křesťané, a to přibližně v 9. století, kdy se začaly konat oficiální církevní sňatky. Ve středověku (a to nejen pro křesťany) byl navíc sňatek spíše smlouvou mezi dvěma rodinami a cestou k zajištění ekonomické soběstačnosti obou mladých lidí než spojením zamilovaného páru.

Prsteny a svět

U nás je už více než stovky let běžné nosit zásnubní prsten na levém prsteníčku, ve zbytku světa tomu tak ale nemusí vždy být. 

A nemusíme nijak daleko – v sousedním Německu je zvykem po svatbě prsten z levé ruky přesunout na pravou. V zemích jako je Sýrie či Libanon, ale i Brazílie nebo Turecko je tomu přesně naopak: nevěsty prsten přendávají z pravé ruky na levou, právě blíže srdci. V některých skandinávských zemích nebo třeba v Chile jsou dokonce běžné zásnubní prsteny pro oba partnery. Po chilské svatbě se přesouvají z pravého prsteníčku na levý, ve Švédsku se zásnubní prsteny podobají snubním, a naopak pro snubní je typickývýrazný centrální kámen či zdobení. 

V Argentině naopak žádné zásnubní prsteny nenajdeme – oba partneři si vymění své snubní prsteny už před svatbou a po ní je opět jen přesunou z pravé ruky na levou. 

V Irsku je zajímavostí prsten s názvem claddagh. Jsou na něm vyobrazeny dvě ruce společně držící srdce. Nad rukama je korunka, která ukazuje na (ne)zadanost nositelky. Pokud majitelka prsten nosí na pravé ruce korunkou dovnitř, jde o svobodnou nezadanou ženu. Korunka směrem ven na pravé ruce značí ženu svobodnou, ale zadanou či zasnoubenou. Vdané ženy pak prsten nosí na levé ruce s korunkou opět nasměrovanou ven. 

(zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/29/Claddaghring.jpg) 

Ve Francii oproti tomu nehraje umístění prstenu takovou roli jako jeho vzhled. A nejde ani o to, aby byl co nejdražší či jeho kámen co největší. Za co nejlépe zvolený a nejkvalitnější prsten je považován takový, který perfektně sedí ke své majitelce – ať už barvou či typem kamene (prsteny s barevnými kameny ostatně bývají mnohem častější než třeba ty s brilianty) nebo dalším zdobením. Podobné je to se zásnubním prstenem i u původních obyvatel Severní Ameriky: podstatnou roli hraje použitý materiál a zdobení prstenu, které často tvoří motivy posvátných zvířat či přírodních božstev. Prsten má tak mnohem výraznější symboliku než třeba ve střední Evropě. A ve Francii ještě zůstaneme. Především v dřívějších dobách bychom zde našli prsten gimmel. Tvoří ho dva navzájem propletené kroužky (pro nevěstu a ženicha), které až do svatby nosí snoubenci odděleně a teprve sňatkem se šperk spojí v jeden prsten, který si na svůj prst umístí novomanželka. 

V ortodoxním Rusku tradiční snubní prsteny tvoří tři menší navzájem propletené kroužky, které jsou vyrobené ze tří druhů zlata – žlutého, růžovéhoa bílého. Tyto prsteny symbolizují svatou Trojici a nejčastěji se umisťují na pravou ruku. 

Prsten s označením bichiya bychom pak hledali v zemích s převládajícím hinduismem. Jde o šperk s obdobnou funkcí a symbolikou jako ve zbytku světa, ovšem jeho majitelé ho nenosí na prstech rukou, nýbrž nohou. 

Snubní prsteny u čínských manželek bychom našli na pravé ruce – tedy té pracující jako důkaz jejich starosti o domácnost. Muži oproti tomu většinou svůj prsten nosí na ruce levé. 

Výjimkou (i v našich zeměpisných šířkách) už není ani alternativa za tradiční zásnubní či snubní prsteny. Ať už jde o tetování namísto prstenu nebo kompletně jinou volbu šperku (náramek či náhrdelník), setkáváme se s tímto řešením z nejrůznějších důvodů čím dál častěji. 

Zásnubní prsten v současném Česku

V současnosti je v Česku typické umístit zásnubní prsten na levý prsteníček a při sňatku snubní prsten přesunout buď nad zásnubní nebo na pravý prsteníček. Běžné jsou také zásnubní a snubní prsteny, které jsou vyrobené záměrně tak, aby do sebe zapadaly nebo aby se vzájemně svým vzhledem a stylem doplňovaly. 

Kromě symbolických důvodů jde také o praktičnost – pro většinu lidí je levá ruka pro umístění prstenu vhodnější z hlediska menšího rizika mechanického poškození. Pokud vám však vyhovuje nosit prsten kdekoliv jinde, jde jen a pouze o vaše rozhodnutí a rozhodně byste se měli řídit vlastním pocitem. Zásnubní i snubní prstenypřitom mohou mít nejrůznější podobu, ať už jde o materiál samotného kroužku, nebo o zdobení, tvar a v neposlední řadě i cenu. Nabídka je v současnosti opravdu široká a záleží jen na vkusu vás a vašeho partnera.